Většina žen preferuje jít domů z nemocnice co nejdříve. Pro některé ale nemocnice představuje bezpečné prostředí, protože odchod znamená čelit smutné realitě bez dítěte a vysvětlování okolí, proč už nejsou těhotné. Přestože přijdete domů bez miminka, pořád máte za sebou fyzicky i psychicky vyčerpávající zážitek.

Můžete se cítit unavená, prázdná a smutná a bude pro vás těžké vyrovnat se s běžným chodem života. Pro mnoho žen jsou první dny po ztrátě snadnější, než si představovaly. Takový stav je logický a je způsoben úlevou od fyzické námahy a bolesti, úlevou z konce těhotenství, které jim mohlo způsobovat těžké nevolnosti. Možná nebudete vědět, co od svého těla po ukončení těhotenství očekávat. Mnoho žen si přeje o svých pocitech mluvit, a to zejména pokud to bylo jejich první těhotenství. Promluvte si s vyškolenými pracovníky nebo s porodní asistentkou. Nebojte se využít pomoci některé z podpůrných organizací.

Vaše tělo ví, že se mu narodilo dítě, pro mnoho žen je přirozeným důsledkem, že prsa produkují mléko. To je velmi znepokojující, když nemáte miminko, které byste mohly nakojit. Vaše prsa můžou být zvětšená, tvrdá a velmi bolestivá a můžete pociťovat mírnou horečku. V nemocnici pravděpodobně dostanete k prevenci léky, které tvoření mléka zabraňují, ale ty příležitostně mohou mít vedlejší účinky. Užití léků proberte se svým lékařem. I bez léků vám mléko za pár dní samo od sebe vyschne. Odsátí malého množství může zmírnit vaše nepohodlí. Nebojte se, odsátí tvorbu mléka neprodlouží. Odpočívejte, dostatečně pijte, nanášejte studené obklady a užívejte paralen nebo aspirin k úlevě od bolesti. Noste podprsenku, pokud je vám to pohodlné. Jestliže se vám zvýší teplota nebo cítíte nevolnost, zavolejte svému lékaři.

Po ukončení těhotenství budete nějakou dobu krvácet. Trvat to může až několik týdnů. Pokud máte v jakékoli fázi obavy z množství krve nebo délky krvácení, kontaktujte svého lékaře nebo porodní asistentku. Pokud se objeví nějaké problémy, jako je bolest nebo silný a páchnoucí výtok, urychleně vyhledejte svého lékaře, protože se může jednat o infekci.

U mnoha žen se dostaví takzvané „poporodní blues”. Zažívat je ale budete společně s vaším smutkem. Ač se vám pravděpodobně nebude chtít, mohlo by vám pomoci poporodní cvičení. Pánevní dno jste měla natažené a nyní potřebuje zpevnit. Cvičení berte jen jako péči o své tělo, které nemá nic společného s přípravou na další těhotenství.

Vaše tělo bude na zotavení potřebovat čas. Po několika týdnech byste měla jít na prohlídku ke svému lékaři nebo porodníkovi. Pokud by měla proběhnout na místě, které vás znepokojuje nebo vám navozuje stavy paniky (například na poporodní klinice nebo prenatální poradně vašeho lékaře), nebojte se požádat o změnu budovy nebo místnosti. Není se čemu divit, prošla jste si velkým traumatem a zdravotnický personál by vám měl vyhovět, pokud je to v jejich možnostech.

Menstruační cyklus je po ztrátě miminka nepředvídatelný, a proto může být o něco lehčí nebo těžší, než očekáváte. Po ukončení těhotenství budete pravděpodobně několik týdnů krvácet, první menstruace by se měla dostavit během 4 až 8 týdnů. První menstruace je pro většinu žen psychicky velmi náročná. Navrácení menstruačního cyklu znamená, že vaše těhotenství doopravdy skončilo. Tato fyzická připomínka je velmi bolestivá a v mnoha směrech traumatizující. Při první menstruaci po ukončení můžete prožívat:

• Pocity selhání a zklamání ze svého těla

• Prázdnotu

• Nespravedlnost

• Vztek

• Větší smutek než obvykle

• Pocity beznaděje

Zde je pár věcí, které vám mohou pomoci:

• Sdílejte pocity s ostatními maminkami, které procházejí ztrátou, například přes fóra podpůrných organizací

• Používejte místo vložek menstruační kalíšek (můžete tím odlišit menstruační krvácení od krvácení po ztrátě)

• Noste jiné spodní prádlo než to, co jste nosila po ztrátě

• Dopřejte si v prvních třech dnech menstruace dlouhé sprchy

• Omezte jakékoliv aktivity mimo komfort vašeho domova

• Zahřívací láhev a odpočinek

• Dovolte si vyplakat se

• Zapište si své pocity na papír, kreslete, poslouchejte relaxační nahrávky, praktikujte mindfulness

Prožívání smutku je velmi individuální záležitost a u každého se trochu liší. Po prvotním šoku a poté, co se postaráte o vše ohledně ukončení těhotenství, budete muset čelit realitě samotné ztráty. Smutek se projevuje mnoha způsoby. Možná budete mít potřebu o tom, co se vám stalo, neustále mluvit. Nebo se naopak budete chtít co nejvíce stáhnout a izolovat od ostatních, protože budete mít pocit, že nikdo nemůže pochopit smutek, který cítíte.

Není neobvyklé cítit se, že jste selhala, protože jste čekala miminko, kterému byla zjištěna závažná vývojová vada. Mnoho párů se cítí provinile, že se rozhodli těhotenství ukončit, i když vědí, že to bylo správné rozhodnutí. Zlost na osud nebo na vlastní tělo, které podle vás selhalo, taky není výjimečným projevem. Tomu, co se vám právě stalo, lze také těžko uvěřit.

Je normální snažit se najít důvod, proč se vám to stalo. Neschopnost odpovědět si na tuto otázku se může projevit hněvem a obvinováním ať už sebe, partnera, nebo rodiny. Někdy je nejtěžší mluvit o tom, co se vám stalo, právě s vlastním partnerem. V době, kdy se potřebujete navzájem nejvíc, mezi sebou můžete pociťovat vzdálenost. Oba budete truchlit, a je pravděpodobné, že každý trochu jiným způsobem.

Zkuste o své tragédii mluvit, sdílejte své pocity, pomůže vám to oběma. Je ale možné, že vám to zpočátku nepůjde. Snažte se poskytnout si navzájem veškerou podporu, které jste schopni a kterou v tuto chvíli oba potřebujete. Požádat o pomoc druhé, ať už jsou to přátelé, nebo vyškolení pracovníci, není známkou slabosti. Když budete svůj smutek sdílet, pomůže vám to jej zvládnout. Dovolit si plakat je užitečnější, než se snažit ovládat své emoce a potlačovat vlastní pocity. Neočekávejte, že svou ztrátu „překonáte“ za několik dní, týdnů nebo měsíců (i když okolí to od vás pravděpodobně bude očekávat).

Život plyne dál, to ano, ale vy se nemusíte snažit chovat, jako kdyby se vše vrátilo zpět do normálu. Prožíváte velké životní trauma a je na místě, že pro vás na určitou dobu nebude normální nic. Pravděpodobně se setkáte s těmito pocity:

• Smutek a emoční bolest

• Nespravedlnost

• Hněv

• Úleva

• Žárlivost

• Otupění

• Vina

• Selhání

Zároveň s těmito pocity můžete cítit:

• Lásku

• Vděk

• Porozumění

• Pocit štěstí (například z krátkého kontaktu s vaším dítětem)

Ze začátku může ztráta miminka zaměstnávat veškeré vaše myšlenky, ale akutní bolest, kterou cítíte krátce po ukončení těhotenství, pomalu odezní. Přijde chvíle, kdy budou vaše vzpomínky na celý tento zážitek méně intenzivní. Jisté maličkosti vám mohou bolest živě připomenout (například výročí, kdy se mělo vaše dítě narodit a jiné) nebo ve vás vyvolat smutek. Například dny okolo data, kdy se vaše dítě mělo narodit, jsou obzvláště těžké.

Ve svém truchlení nemusíte být s partnerem sami. Promluvte si s rodinou a přáteli o tom, čím jste si prošla. Připravte se ale na komentáře typu „asi to tak mělo být“ a „neboj se, brzy budeš mít další“. Je to přirozená reakce okolí, většina lidí vám chce ulehčit trápení, a tak snaží se hledat „řešení“, jakkoliv nejsou v tento bolestivý moment bohužel úplně vhodná. Část tohoto webu je dedikovaná právě rodinám a přátelům a chce jim pomoci, aby vás lépe pochopili a nabídli vám takovou podporu, jako právě potřebujete (klidně jim pošlete odkaz).

Pokud potřebujete více pomoci nebo jiný druh, než vám může nabídnout rodina a přátelé, neváhejte se obrátit na jednu z podpůrných organizací. Proberou s vámi dostupné druhy poradenství a terapie a pomohou vám najít odborníka.

Po porodu můžete trpět poporodní depresí stejně jako ženy, které si domů miminko přinesly. Prošla jste totiž stejnými hormonálními změnami a k tomu se přidává stres z rozhodování, které porodu předcházelo, a následná ztráta miminka. Vyrovnat se s tím vším není snadné a nestane se to přes noc.

Možná se s partnerem budete cítit méně sami, navážete-li kontakt s jinými rodiči, kteří o miminko přišli podobným způsobem. Podpůrné organizace tuto možnost nabízejí prostřednictvím online fóra či podpůrné skupiny.

Komunikace s rodiči, kteří si prošli obdobnou zkušeností, vám pomůže zpracovat komplikované emoce, které většina rodičů po ukončení těhotenství zažívá. Mezi tyto emoce se většinou řadí hněv, zloba, pocit viny, selhání a nespravedlnosti a žárlivost na zdravá, nekomplikovaná těhotenství.

Ať už se jedná o ztrátu v jakékoliv fázi těhotenství, nikdy na svoje dítě a na to, co se stalo, nezapomenete. Existují různé způsoby, jak si uchovat vzpomínku na vaše dítě. Je jen na vás, co vám připadá správné.

Pro některé rodiče je pouhá vzpomínka na jejich miminko vším, co potřebují, a nemusí zdůvodňovat, proč své dítě nepojmenovali nebo nepohřbili.

Někteří rodiče se rozhodnou pro pohřeb (nebo kremaci) a hrob (nebo místo, kde rozpráší popel), se stanou bodem jejich vzpomínek.

Někteří rodiče považují za důležité své miminko pojmenovat, provést vzpomínkový obřad nebo požehnání, zasadit strom nebo keř na památku či si uchovat krabičku vzpomínek se všemi dokumenty a přáními, které v té době dostali.

Někteří lidé si mohou myslet, že je takové chování morbidní, a mohou vám naznačit, že se vaší ztrátou zbytečně moc zaobíráte. Neberte jejich slova vážně, nechápou, čím jste si prošla a jak se cítíte. Dělejte hlavně to, co cítíte, že je pro vás správné. Uchovávání vzpomínky na vaše dítě vám může poskytnout pocit útěchy v době krátce po ukončení těhotenství i v budoucnu.

Vzpomínkám na dítě se tento web věnuje v části Jak uctít památku miminka.

Ztráta dítěte a všechno, čím jste si dosud musela projít, je velká zátěž i pro váš partnerský vztah. Tato bolestivá zkušenost vás může sblížit, nebo se mohou ve vztahu naopak prohloubit trhliny. Zvažte, zda do procesu vyrovnávání se nezahrnout párového terapeuta. Může být velmi nápomocný.

Zkuste si najít čas na něco, co vás oba baví. Dělejte si malé radosti a važte si jeden druhého za to, jak silní jste. Může se vám zdát, že všichni kromě vás na vaši ztrátu zapomněli. Mějte ale na paměti, že jste si oba prošli velkým traumatickým zážitkem. Buďte k sobě navzájem laskaví a dopřejte si čas.

Sex může být někdy spojen s traumatickou zkušeností z ukončení těhotenství, a tak se může stát, že se na chvíli budete cítit neschopní se milovat. Někteří naopak nacházejí v sexu útěchu. Poslouchejte své potřeby, sami i navzájem.

První chvíle intimity po ukončení těhotenství bývají náročné. Začněte pomalu a nevytvářejte na sebe zbytečné nároky. Sex je u mnoha párů spouštěčem traumatu, kterým si prošli. Přece jenom tady to vše začalo. Je také možné, že se vám po milování bude chtít plakat. I to je naprosto normální. Nechte emocím volný průběh a nabídněte si vzájemnou útěchu. Časem se váš intimní život vrátí tam, kde byl před ztrátou. Pokud vám sexuální stránka vztahu zatěžuje společný život delší dobu, neváhejte se obrátit na svého lékaře, porodní asistentku nebo jednu z podpůrných organizací.

Pocity selhání, nedostatečnosti a prázdnoty mohou způsobit, že se budete chtít rovnou začít snažit o další miminko. Dopřejte si tolik času, kolik pro smutek a truchlení potřebuje. I vaše tělo potřebuje nějaký čas na zotavení. Neexistují žádná pravidla pro to, kdy se můžete znova snažit otěhotnět. Pokud cítíte, že je ten správný čas, pusťte se do toho.

Pokud máte další děti, buďte k nim otevření. Všem vám to pomůže. Děti jakékoliv tajemství vycítí, a pokud o tom s nimi nebudete mluvit, můžou být samy nejisté a vyděšené. Kolik toho s nimi budete sdílet, závisí na jejich věku, vyspělosti a také na tom, jak moc o vašem těhotenství věděly. Všechny podrobnosti ale jistě znát nemusí.

Děti snadno uvěří tomu, že všechno, co se stalo, je jejich chyba. Ujistěte je, že za to nemohou. V pozdějším věku vás mohou obviňovat z toho, že jste jim nedala tolik chtěného brášku nebo sestřičku. Pro malé dítě se téměř neliší očekávání nového sourozence od očekávání večeře, když má hlad. V tak bolestivé situaci pro vás může být těžké přijmout jejich zklamání a najít pochopení pro to, jak funguje jejich mysl, zvláště když sama potřebujete tolik soucitu a porozumění. Dovolte jim například, ať si promluví s jiným dospělým, kterého znají a kterému důvěřují.

Pokud vaše dítě chodí do školky nebo do školy, informujte o rodinné situaci učitele. Ztráta miminka bude možná tou úplně první ztrátou, se kterou se vaše dítě setká. Ztráta pro ně ale není reálná. I v tom velmi pomáhá nějaká forma hmatatelné vzpomínky na vaše miminko (například jméno, krabička vzpomínek nebo speciální keř či strom na zahradě).

I na vaše dítě toho může být dost. Vnímejte proto, kdy samo chce o miminku mluvit a kdy ne. Není vhodné snažit se je přimět si o ztrátě povídat, když nechtějí. Děti jsou úžasné a pravděpodobně se s tím vyrovnají mnohem dříve než vy. I to vám může pomoci s vlastním prožíváním.

Vůči svým dětem můžete pociťovat směsici emocí: možná je budete až příliš chránit a bát se o jejich zdraví. Nebo s nimi naopak budete mít méně trpělivosti a budou vás více rozčilovat. Anebo vůči nim budete lhostejná. To může být velmi matoucí jak pro ně, tak pro vás. Věřte ale, že čas, upřímnost a to, že jste milující rodič, vám všem umožní se s tím vyrovnat.

Komu se svěříte se svou ztrátou, je jen na vás stejně jako to, co vše jim sdělíte. Je to vaše soukromá věc. Někteří rodiče se rozhodnou svěřit s detaily pouze svým nejbližším. Některým stačí to, že řeknou ostatním, že jejich dítě zemřelo.

Mnoho žen a párů se bojí toho, že je okolí bude soudit. Ve skutečnosti se to skoro vůbec neděje. Většina lidí je chápavá a laskavá. Často však rodina, nejbližší a přátelé nevědí, co mají dělat nebo říkat. Někteří se vám z toho důvodu budou vyhýbat. Okolí se s vámi často o ztrátě bojí mluvit, protože se bojí, že vás tím rozruší. To vše může přispět k tomu, že se budete cítit izolovaná. Na webu najdete užitečné informace pro rodinu a přátele, klidně jim pošlete odkaz, ať netápou.

Možná zjistíte, že když se svěříte ostatním, i oni budou mít pocit, že se vám můžou svěřit s vlastním smutkem. Často tak zjistíte, že v tom nejste sama. Mnoho žen cítí, že právě sdílením vlastní ztráty a smutku pomohly někomu druhému (ostatně je to i důvod, proč vznikl tento web).

Zvláštní příklad lidí, kteří se musí s vaší ztrátou vyrovnat, jsou vaši rodiče, pro které to také nemusí být snadné. Vidí, že jejich vlastní dítě trpí a zároveň je ztráta potencionálního vnoučete také zasáhla. Může pro ně být obtížné o tom s vámi otevřeně mluvit především proto, že se bojí, aby neřekli něco, co by vám mohlo ublížit.

Může se také stát, že s rozhodnutím ukončit těhotenství nesouhlasí, buď proto, že oni sami neměli takové možnosti, nebo proto, že mají hluboce zakořeněné náboženské přesvědčení. Je to velmi ošemetná situace, sdílejte s rodiči třeba tuto stránku a další materiály, ať lépe pochopí, čím si procházíte. Stejně obtížná situace nastává, pokud někdo smrt vašeho dítěte příliš zjednodušuje a naznačuje, že to bylo přece „k dobru“ věci.

V případě těhotenství ukončeného před 24. týdnem těhotenství podle zákona bohužel nemáte nárok na mateřskou dovolenou. Můžete si však zažádat o nemocenskou. Vezměte si tolik volna, kolik potřebujete (a co vám vaše finanční situace dovolí). Pokud bylo vaše těhotenství uměle ukončeno po 24. týdnu, na mateřskou dovolenou nárok máte (více se dozvíte na Informačním portálu o perinatální ztrátě)

Svému zaměstnavateli jste pravděpodobně těhotenství oznámila v době, kdy se vše jevilo v pořádku. Možná jste si už stihla zařídit mateřskou dovolenou. Datum, kdy jste měla odejít na mateřskou dovolenou, je v tuto chvíli velmi bolestivá připomínka vaší ztráty.

Někteří lidé se chtějí co nejdříve vrátit do normální rutiny, což jim návrat do práce umožňuje. Ostatní se na návrat do pracovního prostředí potřebují psychicky více připravit. Počítejte s tím, že věci nebudou stejné. Své kolegy uvidíte poprvé od ztráty.

Sdělování toho, co se vám stalo, kolegům a všem, se kterými přicházíte v práci do kontaktu, může být velmi náročné. Jedna z možností, jak snížit toto napětí je požádat, aby to ostatním sdělil někdo jiný ještě před tím, než se do práce vrátíte. Zvolte někoho, koho znáte a důvěřujete mu.

Rozhodnete-li se oslovit kolegu nebo svého nadřízeného, dejte jim také vědět, zdali o tom chcete s ostatními mluvit. Pokud na to nejste připravená, ostatní by měli vaše rozhodnutí respektovat a počkat na chvíli, až o své ztrátě začnete sama mluvit. Nutně k tomu ale nemusí dojít.

Návrat do práce může být obzvláště těžký, pokud jsou některé vaše kolegyně těhotné. Pokud se necítíte na to mluvit přímo s nimi, můžete požádat svého nadřízeného o to, aby za vás vyjádřil, jak moc náročné to pro vás je. Časem se bolestivé emoce z přítomnosti jiných těhotných žen obrousí. Krátce po ztrátě pro vás však může být tím nejlepším lékem právě odstup.

Nesnažte se očekávat, že budete schopna zvládat svou pracovní zátěž stejně efektivně jako předtím. Soustředění může být obtížné. Nebojte se to vysvětlit kolegům i nadřízenému. Procházíte si bolestivými životními událostmi a stresem. Nebojte se požádat o podporu.

Pro mnoho mamimek není snadné být v blízkosti jiných těhotných žen nebo malých dětí poté, co jejich vlastní těhotenství skončilo. Sociální sítě a lidé, kteří oznamují svá těhotenství, bývá velmi těžké přijímat. Můžete žárlit a cítit velkou nespravedlnost.

Takové pocity jsou obzvlášť nepříjemné, jde-li o blízkého příbuzného (například švagrovou, blízkou přítelkyni nebo kolegyni z práce). Tyto pocity se často zhorší v době, kdy se mělo vaše vlastní dítě narodit nebo v období výročí ukončení.

Je naprosto normální zažívat výše zmíněné emoce. Jsou přirozenou reakcí na to, jakým traumatem jste si prošla. Tyto spouštěče navíc mnohdy přijdou nečekaně a můžou vás překvapit. Dopřejte si proto čas prožít tyto nepříjemné emoce a nesnažte se s nimi bojovat. Jsou naprosto přirozené a časem téměř úplně odezní.

Můžete se setkat s tím, že se ženy ve vašem okolí budou bát, že vám ublíží tím, když vám oznámí své těhotenství nebo když porodí miminko. Tyto reakce můžou vést až k určitému oddálení a pocitu odmítnutí těmi, kteří mají zdravá miminka. V těchto chvílích je důležité, abyste s nimi své potřeby a to, jak se cítíte, komunikovala. Nejste špatná sestra, švagrová, kamarádka nebo kolegyně jenom proto, že se momentálně nedokážete radovat z těhotenství nebo miminek ostatních. Dejte jim vědět, že jim jejich radost přejete, ale že vám bude nějaký čas trvat, než se s nimi budete moct radovat. Jejich miminka vám připomínají to, co jste ztratila, a je pochopitelné, že kontakt čerstvě po ztrátě spustí silné negativní emoce bez ohledu na to, jak moc jim jejich miminka přejete.