Jakmile se tuto smutnou zprávu dozvíte, budete chtít okamžitě nabídnout svoji pomoc. Přirozeně budete chtít vědět, co se stalo a jak můžete svou blízkou osobu podpořit. Uvědomte si ale, že hlavně ze začátku bude maminka procházet velkým šokem a bude potřebovat nějaký čas na to, aby sama zjistila, co v tuto chvíli potřebuje. Možná se stáhne sama do sebe a nebude chtít s okolním světem nějakou dobu komunikovat. Dejte jí tolik času, kolik potřebuje, ale zároveň jí pravidelně dávejte vědět, že tu pro ni jste, až se bude cítit připravená. Největší vlna podpory většinou přichází v prvních pár týdnech, poté bohužel postupně odeznívá. U maminek po ztrátě jsou však zásadní hlavně měsíce poté, co odezní šok a nastává realita života bez dítěte.

Může se stát, že budete tápat v tom, jak se svojí blízkou mluvit. Nevíte, jak komunikaci začít? To je naprosto normální. Platí však pravidlo, že je vždy lepší říci něco než nic. Nemusíte vymýšlet nic složitého. Ze začátku bohatě stačí, když řeknete například:

„Je mi to moc líto.“

„Moc na tebe myslím.“

„Jsem tu pro tebe, kdykoliv budeš potřebovat.“

„Nedokážu si vůbec přestavit, čím si teď procházíte.“

„Mám tě rád/a.“

„Musí to být moc těžké. Až budeš připravená o tom mluvit, jsem tu pro tebe.“

Buďte tu pro ni. Kdykoliv. Zavolejte nebo napište, že na ni myslíte a že tu pro ni jste. Můžete přijít s konkrétním nápadem pomoci, ale ze začátku stačí, když tu prostě budete. Je přirozené, že si budete nejistí tím, jak v určitých situacích reagovat. Možná budete mít pocit, že svoji blízkou nedokážete dostatečně pochopit. Snažte se sami sebe nesoudit. Buďte přítomní a naslouchejte. Během setkání:

• Jí dovolte plakat a nebojte se plakat s ní, pokud to tak cítíte

• Buďte trpěliví a dovolte si i chvíli nic neříkat

• Pokud má zesnulé miminko jméno, nebojte se ho vyslovit

• Dejte jí prostor, aby o svém dítěti mluvila

• Ptejte se otevřenými otázkami, abyste nebyli příliš invazivní a kontrolu nechali mamince

• Nabídněte objetí, pokud to tak cítíte

• Vzpomínejte na její dítě i během dalších měsíců a let

• Dejte jí najevo, že rozumíte tomu, že váš vztah je její ztrátou ovlivněn, ale že to chápete a na nic nespěcháte

• Věnujte pozornost oběma rodičům, zeptejte se i jejího partnera, jak se cítí

Vaši blízkou můžete podpořit například těmito větami (pokud vám přijdou v tu chvíli patřičné a pokud s nimi souzníte):

„Udělali jste správné rozhodnutí pro vás a vaše miminko.“

„Nemusíš hledat důvod, proč se to stalo.“

„Není to tvoje chyba.“

„Rozhodl/a bych se na tvém místě stejně.“

Pokud bydlíte poblíž, nabídněte praktickou pomoc s každodenními povinnostmi, jako jsou nákupy, hlídání dětí, vyzvednutí dětí ze školy nebo z kroužků, úklid nebo venčení psa. Můžete jí pomoct vyprat prádlo nebo uvařit. Nesnažte se dopředu volat a ptát se, jestli chce s něčím pomoci. Pravděpodobně vám totiž odpoví, že děkuje, ale že nic nepotřebuje. Taková odpověď je pochopitelná, vzhledem k tomu, že zažívá šok a akutní bolest ze ztráty, a tudíž možná není schopna objektivně zhodnotit své vlastní potřeby.

Můžete jí přinést jídlo a najíst se s ní, abyste se ujistili, že něco snědla. Lidé často v časném smutku ztratí chuť k jídlu a odbývají se. Pokud k ukončení těhotenství došlo v pozdním stádiu, nabídněte se, že pomůžete sklidit všechny věci pro miminko. Můžete například nabídnout pomoc při plánování smutečního obřadu, pokud se pro něj rodiče rozhodnou.

Časem si maminka najde svůj režim, nicméně je důležité, aby vaše podpora neskončila po týdnu či měsíci, ale trvala i dále, hlavně v období výročí, začátku školního roku, Vánoc a dalších důležitých momentů, které mohou vyvolat velmi silnou vlnu smutku.

První a pravděpodobně nejdůležitější věc, kterou můžete udělat, je pokusit se získat představu o tom, čím si maminka v tuto chvíli prochází. Ona sama pravděpodobně nebude mít sílu, vysvětlovat vám, co se stalo, a odpovídat na vaše otázky, obzvláště pokud je teprve v procesu rozhodování či čerstvě po ukončení těhotenství. I proto vznikla tato webová stránka, aby vám pomohla získat přehled o celém procesu a o tom, co taková ztráta pro pozůstalé rodiče znamená.

Přečíst si můžete i knihy a další materiály, které se ztráty miminka týkají, spoustu jich najdete tady v Knihovně . Získávejte informace z ověřených zdrojů a utvářejte si představu o tom, jakou bolestí si vaše blízká osoba prochází. Pomůže vám to k hlubšímu pochopení a k tomu, abyste uměli lépe nabídnout podporu.

Smutek není krátkodobá záležitost. Truchlení je složitý proces, který není lineární a neřídí se logikou. Truchlení za zemřelé dítě trvá celý život stejně jako rodičovská láska k němu. Společnost nám ráda říká, že po určité době by měl být smutek ukončen a měli bychom být připraveni na „uzavření celé situace“ a na to „posunout se dál“. Tento způsob myšlení však brání tomu, abyste nabízeli svému milovanému člověku podporu, kterou potřebuje. Možná totiž bude truchlit mnohem déle, než byste rádi nebo si dovedete představit, proto je potřeba, abyste byli trpěliví a chápaví.

Ty maminky, které si dovolí truchlit a postupně věci zpracovávají, nakonec najdou způsob, jak se svým smutkem a bolestí žít. Jejich miminko jim ale nepřestane nikdy chybět. Narozeniny, svátky a výročí mohou být bolestivé a náročné po zbytek jejich života. Pokud se přistihnete, že vás její smutek unavuje nebo chcete, aby „to už překonala“, pamatujte – ona je z celého procesu mnohem více vyčerpaná, než si vůbec dokážete představit. Právě v těchto chvílích vás nejvíce potřebuje. Nesuďte ji a nic od ní neočekávejte. Ve většině rodin se časem smutek obalí radostmi z každodenního života a prožívání ztráty nebude tak intenzivní. Ke zdravému zpracování této traumatické situace je ale třeba dostatek času a trpělivosti.

Ztráta miminka v jakékoliv fázi těhotenství je pro maminku velmi náročná. Umělé ukončení chtěného těhotenství je navíc spojené s traumatem rozhodování se a „dobrovolném“ podstoupení ukončení. Tato zkušenost se počítá mezi jedny z nejtraumatičtějších zážitků, kterými si může žena ve svém životě projít. Můžete mít pocit, že vedle sebe máte úplně jiného člověka než doposud. I pro vás to může být náročné. Vaše plná podpora, pochopení a trpělivost je však zásadní pro emoční uzdravení.

Nesnažte se její zkušenost zlehčovat, porovnávat či soudit. Není na místě nabízet různá rychlá řešení, jak proces truchlení urychlit. To všechno může zranit či mít do budoucna negativní vliv na psychiku. V tuto chvíli maminka potřebuje kolem sebe blízké, kteří jsou ochotní naslouchat a uctít památku jejího zesnulého dítěte.

Bohužel i v dnešní době má spousta žen pocit, že si titul „mámy“ nezaslouží, protože se rozhodly těhotenství ukončit. Může se stát, že budou přesvědčeny o tom, že na to zkrátka nemají právo. To všechno se děje i proto, že se o tomto způsobu ztráty dítěte ve společnosti tolik nemluví. Nový titul mámy může mít problém obhájit jak před sebou, tak před okolím. Stejně jako u maminek s živým miminkem i pro většinu žen, které o dítě přišly, role mámy začíná na začátku těhotenství a už nikdy nekončí.

Můžete například položit tyto otázky, pokud cítíte, že jsou v tu chvíli vhodné:

„Nechceš si zajít na kafe? Chtěl/a bych slyšet o tvém miminku.“

„Pověz mi o svém miminku.”

„Cítila jsi během těhotenství ____?”

„Jak se teď cítíš?”

„Zrovna jsem teď nedávno na ____ myslel/a.”

„Jseš ta nejlepší máma, i když tu ____ už není.“

„Už navždy budeš máma. ____ vždy bude součást naší rodiny a nikdy na ní/něj nezapomeneme.“

Vzpomeňte společně na její miminko. Pomozte jí uctít památku i v průběhu let a utěšte ji vědomím, že jejich dítě nebylo a nikdy nebude zapomenuto. Sdílejte s ní vzpomínky a ptejte se otevřenými otázkami, abyste mamince dali kontrolu nad tím, jako moc si chce o miminku povídat (většina maminek si o svém dítěti bude povídat ráda). Pokud má její miminko jméno, nebojte se ho vyslovovat. Pamatujte na narozeniny a svátky. Můžete si tato data zapsat do mobilního kalendáře s opakovaným upozorněním na každý rok. Pokud víte, že má maminka své dítě ztotožněné například s květinou, zvířetem, barvou nebo písní, můžete jí koupit symbolický dárek s jejím oblíbeným motivem. Nicméně to, že vyjádříte podporu společnou vzpomínkou na jejich dítě, dáte svému blízkému největší dar, co můžete.

Jak už bylo výše zmíněno, vědět, co v tak složité situaci říct, je pro spoustu lidí náročné. Člověk má přirozeně tendenci nabízet řešení a hledat pozitiva, aby se ten druhý cítil lépe. Ve škole nás nikdo neučil, jak správně mluvit s člověkem, který truchlí, a tak je pochopitelné, že občas řekneme věci, které nejsou v tu chvíli vhodné, či dokonce můžou druhého zranit. Ztráta miminka je velmi citlivá záležitost a některé věty, ačkoliv dobře myšlené, mohou velmi bolet a nejsou nápomocné. Zde platí pravidlo vyhýbat se větám začínajících „alespoň, ještě, že...“.

Zde jsou věty, které pozůstalým rozhodně neříkejte:

1. „Všechno se děje z nějakého důvodu.“ – Smrt dítěte nemá žádný důvod. Rodiče by udělali vše proto, aby mohli své miminko získat zpět. To, že rodiče po ztrátě mohou například přehodnotit některé aspekty svého života, s kterými nejsou spojení, je jen přirozená reakce na velmi bolestivou ránu a velkou změnu.

2. „Asi to tak mělo být.“ – Ne, nemělo. Rodiče potkalo velké neštěstí a čeká je dlouhá cesta vyrovnávání se s tím, že tu jejich dítě není. Většina rodičů byla na miminko připravená a těšila se na život s novým členem rodiny.

3. „Už je mu dobře.“ – Kde by mu mělo být líp než v maminčině bříšku? Je dobré vědět, že většina miminek s vážnou vývojovou vadou během těhotenství nepociťují bolest, minimálně do 24. týdne ne, to ještě není vyvinutá nervová soustava.

4. „Máte andělíčka strážného.“ – Tato věta může znít nevinně, ale může velmi zabolet. Rodiče si přáli miminko, ne andělíčka strážného. Touto větou se pravděpodobně snažíte přinést něco pozitivního do smutné záležitosti. Bohužel v tuto chvíli hledání pozitiv není na místě, protože v této situaci zatím žádná pozitiva neexistují.

5. „Alespoň miminko netrpělo.“ – Snažte se vyhnout větám, které obsahují slova jako alespoň a ještě, že. Nejsou nápomocná a celkově zlehčují závažnost situace a bolest, kterou rodiče prožívají.

6. „Ještě, že jste to zjistili takhle brzo.“ – Bolest, která rodiče během ztráty provází je ta největší možná, jakou si dokážou v tu chvíli představit. Bolest se nedá měřit na měsíce těhotenství. Touto větou můžete v mnohých vyvolat pocit, že nemají právo truchlit ve stejné míře jako například rodiče, kterým umřelo miminko například ve třetím trimestru nebo po porodu.

7. „Mohlo to být horší. Mohlo se vám narodit postižené dítě.“ – Tato věta je velmi nevhodná. Pro rodiče není nic horšího, než že ztratili jejich moc chtěné miminko. Takový komentář neposkytuje žádnou útěchu.

8. „Určitě se jednou dočkáte zdravého miminka.“ – Rodiče samozřejmě doufali, že jejich miminko se narodí zdravé. Bohužel je potkala velká tragédie a jejich dítě zemřelo. Je možné, že se po nějaké době budou snažit o další miminko, nicméně nic jim nevrátí ani nenahradí to, které ztratili. Ačkoliv je tato věta dobře myšlená, neposkytuje žádnou útěchu a v tuto chvíli jen zlehčuje celou situaci.

9. „Alespoň víš, že můžeš otěhotnět.“ – Otěhotnění ještě neznamená zdravé, živé miminko. Tato věta je zbytečná a není na místě. Opět to zlehčuje celou situaci a nepřímo říká, že by rodiče neměli být zas tolik smutní, protože existují páry, které se potýkají s neplodností.

10. „Je na čase jít dál.“ – Nikdo nemá právo na to říkat rodičům, jak dlouho mohou být smutní. Každý prožívá svoji ztrátu jinak a má právo truchlit, jak dlouho bude potřebovat.

11. „Moc to prožíváš.“ – Tato věta je necitlivá a devalvuje prožívání velkého smutku a bolesti, která už do konce života bude v určité míře přítomná. Jako u předchozí věty, nesuďte rodiče za to, jak naloží se ztrátou svého dítěte.

12. „Bude to lepší.“ – Na první pohled podpůrná věta v sobě může skrývat vaše nepohodlí v tom být přítomní tak intenzivnímu smutku. Ano, je pravda, že časem to u většiny rodičů bude lepší, nicméně teď to tak není a touto větou vytváříte na rodiče tlak, aby se brzo cítili líp.

13. „Jseš silná.“ – Velmi často používaná věta, kterou se snažíte podpořit maminku po ztrátě, mnohdy však má opačný efekt. Maminka svého zesnulého dítěte by radši byla ta nejslabší na světě, pokud by jí to vrátilo miminko. Rodiče si nevybírají, jestli budou slabí, nebo silní. Většina z nich nechce být silná

14. „Tohle bych já nezvládl/la.“ – Rodiče si ztrátu miminka nevybrali. Tato bolestivá záležitost se může stát komukoliv. Nemáte mít na výběr. Podprahově sdělujete, že to ani oni nemusí zvládnout.